Nová Říše

Region Renesance

Ve 13. stol, kdy jsou postupně osidlovány oblasti Českomoravské vysočiny, králové dávají značné díly tohoto území církvi. Ta usiluje o vymýcení pohanských kultů a pověr a intenzivně šíří křesťanství. Na podporu evangelizační činnosti jsou zakládány kostely a kláštery, jako centra křesťanství. Roku 1211 založil na březích říčky Vápovky maršálek moravských vojsk Markvart z Červeného Hrádku a jeho manželka Vojslava ženský klášter premonstrátského řádu. Okolo kláštera vznikalo osídlení, a tak z roku 1354 existuje první zmínka o Nové Říši jako o městečku. Tomu bylo roku 1363 markrabětem Janem propůjčeno právo tržní. V době husitských válek by klášter roku 1430 vojsky Prokopa Holého proměněn v sutiny a řeholnice se zachránily útěkem do Telče. V období 30 leté války klášter zanikl, avšak roku 1641 byl znovu osazen mužskými členy premonstrátské kanonie brněnské.
Klášter prošel několika přestavbami. Poslední pochází z roku 1821, kdy byl klášter i kostel obnoven po strašlivém požáru městečka roku 1813. Klášter Panny Marie tvoří jednopatrové budovy, které se rozkládají kolem dvou podélných dvorů. Jejich místnosti byly v přízemí vyzdobeny štukaturou, v patrech iluzivní malbou a figurálními freskami.
Klášter je spojovací chodbou spojen s kostelem sv. Petra a Pavla, postaveným na místě starého kostela z roku 1 504. Je 45 m dlouhý, 12 m široký v lodi a 9 m v presbytáři. Vnitřní stěny kostela jsou zdobeny freskami Jana Lukáše Krackera z let 1766 – 1767. Bohatá malířská výzdoba je doplněna hodnotným mobiliářem.Klenotem jsou chrámové lavice z roku 1696 dílo neznámého truhlářského mistra a o něco mladší unikátní kazatelna řezbáře Arbeita za roku 1700. Je zdobena reliéfy čtyř evangelistů a množstvím ornamentů.
Cenné zařízení kostela doplňují varhany, dílo novoříšského varhanáře Bedřicha Semráda z let 1764-1765 a boční kaple Panny Marie Bolestné, místo meditací básníka a zdejšího učitele Otokara Březiny. Křížovou cestu vytvořil František Bílek a Viktor Förstr. Klášterní kostel je chodbou spojen s kapitulní síní - kaplí sv. Anny. Na oltáři je umístěna kamenná, vrcholně gotická socha sv. Anny Samétřetí z přelomu 14. a 15. století.
Základy klášterní knihovny byly položeny až po přeměně kláštera v klášter mužský Systematicky budovanou se stala až za opata Josefa Bernarda Pelikána ve 2. pol. 18. stol. Knihovna se rozrostla v době rušení klášterů za Josefa II., kdy získala vzácné tisky z jezuitské knihovny v Telči, od františkánů ze Znojma, dominikánů a kapucínů z Jihlavy, cisterciáků ze Žďáru n. Sázavou a nejcennější tisky od premonstrátů z Louky.
Roku 1850 měla knihovna asi 5-6 tisíc svazků, požár roku 1813 zničil asi 3 tisíce knih. Knihovnu následně tvořilo přes 20 tisíc svazků, z nich se po likvidaci kláštera roku 1950 ztratilo zhruba 630 svazků.
Až do roku 1989 v klášteře byla umístěna vojenská jednotka, která značně poškodila budovy i další relikvie. Asi tři pětiny knih byly vytištěny před rokem 1800, rukopisů je 88, prvotisků 55. Jsou zde zastoupeny přírodní vědy, lékařství, filologie, zeměpis, historie, teologie a další.

text Mgr. František Bukvaj